Rubriky
Byliny

Tinktura konce léta z lichořeřišnice

Herbář léčivých rostlin (3)
Jiří Janča, Josef A. Zentrich
Nejucelenější herbářové dílo v historii českých zemí s ilustracemi Magdaleny Martínkové přináší v této části byliny zařazené pod písmeny L až P.

Do Evropy přišla první lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus) roku 1648 z pralesní oblasti horní Amazonie. Dovezli ji mniši z řádu kapucínů a ve starší české literatuře narazíte na lidová jména kapucínka nebo kapucínská řeřicha, případně řeřišnice. Můžete ji pěstovat všude, třeba v truhlíku za oknem. Když se o ni budete hezky starat, vyroste vám jako tahle v bavorském Rothenburgu. V Německu je velice oblíbená, v roce 2013 tam byla vyhlášena léčivou bylinou roku a byla označena za přírodní antibiotikum budoucnosti.

Články Jiřího Kuchaře najdete v každém čísle měsíčníku Regenerace.

Lichořeřišnici můžete pěstovat všude, třeba v truhlíku za oknem. Když se o ni budete hezky starat, vyroste vám jako tahle v bavorském Rothenburgu. Foto: Jiří Kuchař

Můžete z ní použít všechno, co utrhnete nad zemí. Glukosidy a glykosinát se z ní začnou v těle uvolňovat nejpozději do dvou až tří hodin po požití a maximum účinku nastává do dvanácti hodin. 

Díky poměrně širokému spektru účinků má lichořeřišnice větší také několik kontraindikací. Nesmí se užívat při žaludečních vředech, střevních zánětech a podrážděných ledvinách. Nedoporučuje se pro děti do šesti let. Její užívání je omezeno na dobu šesti týdnů a po nich je třeba udělat alespoň měsíční, lépe dvouměsíční přestávku. Přílišná konzumace může snižovat plodnost.

Hlavní účinek lichořeřišnice spočívá v urogenitální oblasti, kde díky uvedeným látkám působí bakteriostaticky. Německá literatura zmiňuje i použití při oxalátových ledvinových kamenech. Uvádí se, že působí proti většině kmenů bakterií Streptococcus nebo Staphylococcus, kteří jsou častými původci zánětlivých onemocnění močových cest a ledvin. 

Tinktura z lichořeřišnice se podle autorů Herbáře léčivých rostlin připraví z půl litru šedesátiprocentního lihu a 50 gramů sušených semen, která se na bylině po odkvětu právě v této době objevují. Na stinném místě se nechá čtyři týdny louhovat, potom se přecedí a naředí na poloviční koncentraci. Užívá se obecně v množství 10 kapek dvakrát až třikrát denně. 

Články Jiřího Kuchaře

Sdílejte článek na: