Rubriky
Osobnosti

Plinius

Uvádějí ho všichni autoři, kteří se zabývají účinky přírodních antivirotik a antibiotik, a také všichni znalci botaniky. Gaius Plinius Secundus (23 – 79), zvaný Plinius starší, často ale jen Plinius, byl římský spisovatel, přírodovědec a přírodní filozof, námořní a armádní velitel rané římské říše a blízký přítel císaře Vespasiana. Jeho Naturalis Historia (Přírodní historie) se stala redakčním modelem pro budoucí encyklopedie. Miloval ho slavný historik Tacitus, který citoval celé pasáže z jeho svědectví o germánských válkách.

Naturalis Historia se skládá ze sedmatřiceti knih. Zdrojem k ní byly Pliniovi jeho vlastní sbírky extraktů z více než dvou tisíc zdrojů, kterých nakonec vzniklo sto šedesát svazků. S pomocí svých sluhů je diktoval, dokonce prý i v lázni nebo na nosítkách během polních tažení za jakéhokoli počasí. Tacitus uvádí vzpomínky jeho synovce Plinia mladšího, že v zimě psali písaři v dlouhých rukávech a rukavicích, aby jim ruce netuhly chladem.

V několika svazcích se věnuje bylinám a jejich vlastnostem. Jako první například popsal účinky vlaštovičníku, kterému dal název právě on, protizánětlivé působení šťávy z jitrocele nebo hojivé účinky na rány, jaké mají okvětní plátky růže.

Svoje slavné dílo začal psát za císaře Nera, který na něj ovšem tlačil, aby nejdříve zpracoval historii jejich doby. Plně se jí začal věnovat po roce 68, kdy byl diktátor zavražděn. První ze sedmatřiceti knih ovšem Plinius dedikoval právě jemu.

Historia naturalis byla dokončena roku 77. Je to jedno z řady děl klasické antické literatury, které žije dodnes.

Naturalis Historia, v Benátkách vytiskl roku 1499 Johannes Alvisius

Zahrnuje v té době známé poznatky z oblasti botaniky, zoologie, astronomie, geologie a mineralogie a zkušenosti s využíváním těchto zdrojů.

Později ho podezřívali, že si vymýšlel. Během výzkumů prováděných od konce 18. století se ukázalo, že například v těžební technologii nebo použití vodních mlýnů pro drcení nebo broušení kukuřice byly všechny jeho popisy v té době už dávno zapomenutých technologií a technologických postupů pravdivé.

Plinius zemřel náhle a nečekaně při erupci Vesuvu roku 79, ve Stabii při pokusu o záchranu přítele a jeho rodiny lodí z oblasti zasažené erupcí, která zničila města Pompeje a Herculaneum. Vítr způsobený šestým a největším pyroklastickým přívalem erupce sopky nedovolil jeho lodi opustit přístav. Na Pliniovu počest se dodnes tento stupeň síly erupce nazývá pliniovská.

Sdílejte článek na: