Narodila se roku 1907 jako Maria Günzel v Žatci (Saatz) a každé prázdniny tehdy trávila v rodině tamního nadlesního, kde se učila znát přírodu a rostliny. Podporovala ji v tom hlavně matka, která obdivovala bavorského faráře Sebastiana Kneippa a jeho přírodní léčebné postupy.
Maria Treben
Obsáhlé, mimořádně cenné a systematické receptářové dílo je v kontextu knih legendární rakouské bylinářky doslova stěžejní. Sama autorka o něm řekla velmi stručně: „Všechno co vím, stojí v této knize. Snažila jsem se snadno pochopitelným a srozumitelným způsobem zapsat všechny zkušenosti svého života s léčivými bylinami, abych pomohla pokud možno všem, kdo hledají radu a pomoc. Moje léčivé byliny a recepty pomohly mnoha lidem v mnoha životních situacích, při lehkých obtížích stejně jako při těžkých onemocněních.“
V roce 1917 jí tragicky zemřel otec a po válce se rodina přestěhovala do Prahy. Její život ovlivnilo setkání se stařenkou, která jí poradila bylinky a jejich použití na vlasy, které jí jako mladé začaly vypadávat. Tato osobní bylinářská zkušenost pro ni byla nesmírně důležitá, protože díky doporučení neznámé ženy jí vlasy vydržely silné a husté až do vysokého věku, jak je vidět i na fotografii.
V Praze pracovala v redakci Prager Tagblatt, kde byl jejím kolegou i Max Brod, přítel Franze Kafky. V té době se seznámila se svým pozdějším manželem, za kterého se v srpnu roku 1939 provdala. Za války bydleli v Kaplici, z níž byla po obsazení Rudou armádou odsunuta do Würzburgu. Žila v utečeneckém táboře, kde se začala díky drsné životní škole formovat její budoucí bylinářská dráha. Úspěšně pomáhala nemocným při léčbě tyfu, kterým tehdy také sama onemocněla. Zvládala i další nemoci, které se dnes léčí antibiotickými přípravky, v tehdejším Německu nedostupnými. Její manžel byl v té době v zajateckém táboře a setkali se znovu až v roce 1947, kdy se rozhodli přestěhovat do Horních Rakous.
První léčebné úspěchy tam získala s měsíčkovou mastí vlastní výroby. Pak začala do svého osobního receptáře zařazovat v nejrůznějších formách a způsobech úpravy další byliny a brzy získala po celé zemi, v Německu i ve Švýcarsku obrovskou popularitu. O své praxi si vedla poznámky, ze kterých časem vznikaly knihy. Za vrchol jejího díla jsou považovány dvě: Moje léčivé rostliny, k níž napsal předmluvu o svých zkušenostech s touto mimořádnou ženou německý etnobotanik, docent Wolf Dieter-Storl. Vzpomínal mimo jiné na její přednáškové turné po USA a radostná a plodná setkání s indiánskými šamany. Vrcholem je její skvostné dílo Byliny z Boží zahrady, do něhož zařadila nejlepší rady ze svého receptáře. V kapitole Prevence je lepší než léčba v něm shrnula všechny svoje čajové a očistné kúry, jejichž použití posiluje obranyschopnost těla.
Byliny z Boží zahrady
Přestože Maria Treben používala hodně bylin, do své Boží zahrady jich zařadila jen třicet pět. Ačkoli dosáhla tato publikace celosvětového úspěchu, byla, jak sama uvádí v předmluvě k poslednímu vydání před svou smrtí v roce 1991, „pravidelně ostře a ne vždy zrovna v rukavičkách“ napadána ze strany lékařů a farmaceutického průmyslu.
Mezi její byliny z Boží zahrady patří řada druhů, které se považují za účinná přírodní antivirotika a antibiotika, například jitrocel kopinatý, třezalka tečkovaná a také vlaštovičník větší.
Maria Treben byla věřící a celé její životní dílo provází pokora a úcta ke stvořenému. „Stala jsem se známou,“ napsala si ve svém sešitu, „aniž bych tomu chtěla. Bylo to často velmi náročné. Ale co jsem mohla dělat? Mohla jsem odmítnout přání tolika lidí, odepřít jim své vědomosti a zkušenosti? Rozpoznala jsem v tom svůj úkol, cítila jsem, že musím vyhovět přáním svých bližních, že musím pomáhat, kde mohu.“
Taková byla žena, která nás opustila roku 1991. Svůj život zasvětila své rodině a službě ostatním – a nás může těšit, že to byla naše krajanka.
Články Jiřího Kuchaře
- Eukalyptus. Příjemný domácí pomocník
„Když jsem trpěl rýmou, nechal jsem postavit na kamna kastrol s vodou a nakapat do něj trochu oleje z listů tohoto božského stromu,“ pochvaloval si kapitán James Cook eukalyptový olej. - Zvěšinec jako zdroj vitaminu C
Zvěšinec zední většina lidí nezná a na kamenných zdech často ani nevnímá. V jižní Evropě se někdy používá jako salátová zelenina. Je bohatý na vitamin C a ve starém Římě se s ním léčily svrab a kurděje. Ve Francii je tradiční součástí jarních kúr. - Bílé fialky
Podle bylináře Vládi Vytáska má violka bílá stejné léčivé účinky jako známější fialová odrůda. Můžete ji najít na procházce na kraji lesa na slunných místech. Hlavní indikací podle Jiřího Janči jsou záněty dýchacích cest, nemoci očí, uší a revmatismus. - Božská bylina
Květ fialky byl oblíbený ve starověkém Řecku a stal se symbolem Athén. Zajímavou postavou řecké mytologie je Iamus, syn Apollóna a nymfy Evadne. Ta ho po narození opustila a nechala ležet v arkadské divočině na lůžku z fialek, kde ho hadi krmili medem. - Sušené jehnědy bylináře Pavla
Pavel Váňa si na svých pošťáckých cestách autem v okolí Nového Bydžova všímal nejen léčivých bylin, ale i stromů a keřů. Od svojí matky, která pocházela ze Sudet, kde hojně roste líska, znal německý recept. Její jehnědy jsou, podobně jako vrbové, atraktivní nejen pro lidi, ale také pro mnoho druhů hmyzu. - Překvapení jménem wasabi
Loňské doporučení MUDr. Josefa Jonáše jsem si vzal k srdci a vysadil japonský křen. Dokud listy rostly, příležitostně jsem je pojídal a přidával do salátů, kde jsem ocenil jeho štiplavou chuť. Koncem léta jeho oddenky zvadly a já se s ním tiše rozloučil. Teď v březnu mě ale čekalo milé překvapení, protože na záhonu začaly rašit jeho listy. - Jednoduchý novoroční protivirový čaj Marie Treben
Zajímavý recept na jednoduchý protivirový čaj jsme získali z odkazu rakouské bylinářky Marie Treben, autorky slavné knihy Byliny z Boží zahrady. - Protivirový silvestrovský ocet podle Mattioliho
Autoři knihy Přírodní antibiotika a antivirotika v kuchyni uvádějí v kapitole o využití různých druhů octa jeden opravdu zajímavý a jednoduchý. Jeho autorem je italský bylinář Mattioli, který tento ocet zmiňuje na několika místech svého slavného díla Herbář aneb Bylinář. - Růže na zimu
Růže byla zasvěcena Venuši, římské bohyni lásky, a byla spojována i s jejím synem Amorem, u Řeků s Erótem. V keltské lidové legendě byl putující, křičící duch umlčen tím, že mu byla při každém novoluní předložena divoká růže. - Netřesk proti plísním i zvonění v uších
Netřesk střešní, někdy také zední, byl od antiky považován za ochránce před bouřkami a z tohoto důvodu se pěstoval na střechách domů. Jeho šťáva vám pomůže při nedoslýchavosti, ušním zánětu nebo při zvonění v uchu. - Pelyňkové požehnání
Ať už jde o pelyněk pravý, pelyněk černobýl, či pelyněk pontický, obsah léčivých látek předurčuje každý z uvedených druhů rozsáhlého rodu Artemisia do skupiny přírodních antivirotik. - Zplanělá dobromysl
Když nám na zahradě zplaněla dobromysl, rozhodl jsem se ji využít jako koření i léčivou bylinu a udělat si bulharský tarator, který s MUDr. Josefem Jonášem popisujeme v knize Přírodní antibiotika a antivirotika v kuchyni. Příprava je velmi jednoduchá. - Třezalka proti běhavce
Třezalku tečkovanou najdete na okrajích koňských výběhů, v příkopech i na loukách, kde vytváří nádherné žluté ostrovy. Italský bylinář Mattioli, který jí říkal červený zvoneček, popisuje jednoduchý recept proti průjmu. - Chmel ve smoothies
Chmelu otáčivému se říká zelené zlato. Bylinář Vláďa Vytásek píše, že mladé výhonky chmele, lidově také pazoušky, se dodnes někdy užívají jako zelenina, které se říká chmelový chřest. Z výhonků se připravují polévky, omelety, ale mohou se i nakládat. - Křídlatka začíná růst
Oddenky křídlatky využívá tradiční asijské léčitelství na špatně se hojící rány a proti rakovině žaludku a tlustého střeva. V prodeji jsou i u nás výtažky z křídlatky a za její nejvýznamnější látku se označuje resveratrol. - Prvosenka podle Mattioliho
V českém překladu díla italského bylináře Mattioliho se prvosenka jarní jmenuje bílá bukvice. „Bílá bukvice, latinsky zvaná Primula veris, hned brzy zjara vychází a kvete,“ píše Mattioli a radí: „Drobné listíčko, jakmile vyráží, užívají rádi v salátu a vařený kořen dává se proti kamenu v ledvinách a měchýři.“ - Sakuraba kukiča
Zelený čaj a jeho léčivé účinky popsali Jiří Janča a Josef Zentrich v Herbáři léčivých rostlin. Píší, že listy čajovníku obsahují velké množství tříslovin a také soubor alkaloidů, kterým se říká tein. Má příznivý vliv na cévy a působí jako přírodní antibiotikum. - Bílý čaj
Nedávno jsem objevil druh čaje, který jsem neznal. Bílý čaj ya bao, zabalené výhonky, je unikátní čaj z provincie Yunnan. Jsou to přírodně vytvarované zámotky divokých čajovníků, které po zmlazovacím řezu raší přímo z větví a po sklizni vytvoří zajímavý tvar.