Narodila se roku 1907 jako Maria Günzel v Žatci (Saatz) a každé prázdniny tehdy trávila v rodině tamního nadlesního, kde se učila znát přírodu a rostliny. Podporovala ji v tom hlavně matka, která obdivovala bavorského faráře Sebastiana Kneippa a jeho přírodní léčebné postupy.
V roce 1917 jí tragicky zemřel otec a po válce se rodina přestěhovala do Prahy. Její život ovlivnilo setkání se stařenkou, která jí poradila bylinky a jejich použití na vlasy, které jí jako mladé začaly vypadávat. Tato osobní bylinářská zkušenost pro ni byla nesmírně důležitá, protože díky doporučení neznámé ženy jí vlasy vydržely silné a husté až do vysokého věku, jak je vidět i na fotografii.
V Praze pracovala v redakci Prager Tagblatt, kde byl jejím kolegou i Max Brod, přítel Franze Kafky. V té době se seznámila se svým pozdějším manželem, za kterého se v srpnu roku 1939 provdala. Za války bydleli v Kaplici, z níž byla po obsazení Rudou armádou odsunuta do Würzburgu. Žila v utečeneckém táboře, kde se začala díky drsné životní škole formovat její budoucí bylinářská dráha. Úspěšně pomáhala nemocným při léčbě tyfu, kterým tehdy také sama onemocněla. Zvládala i další nemoci, které se dnes léčí antibiotickými přípravky, v tehdejším Německu nedostupnými. Její manžel byl v té době v zajateckém táboře a setkali se znovu až v roce 1947, kdy se rozhodli přestěhovat do Horních Rakous.
První léčebné úspěchy tam získala s měsíčkovou mastí vlastní výroby. Pak začala do svého osobního receptáře zařazovat v nejrůznějších formách a způsobech úpravy další byliny a brzy získala po celé zemi, v Německu i ve Švýcarsku obrovskou popularitu. O své praxi si vedla poznámky, ze kterých časem vznikaly knihy. Za vrchol jejího díla jsou považovány dvě: Moje léčivé rostliny, k níž napsal předmluvu o svých zkušenostech s touto mimořádnou ženou německý etnobotanik, docent Wolf Dieter-Storl. Vzpomínal mimo jiné na její přednáškové turné po USA a radostná a plodná setkání s indiánskými šamany. Vrcholem je její skvostné dílo Byliny z Boží zahrady, do něhož zařadila nejlepší rady ze svého receptáře. V kapitole Prevence je lepší než léčba v něm shrnula všechny svoje čajové a očistné kúry, jejichž použití posiluje obranyschopnost těla.
Byliny z Boží zahrady
Přestože Maria Treben používala hodně bylin, do své Boží zahrady jich zařadila jen třicet pět. Ačkoli dosáhla tato publikace celosvětového úspěchu, byla, jak sama uvádí v předmluvě k poslednímu vydání před svou smrtí v roce 1991, „pravidelně ostře a ne vždy zrovna v rukavičkách“ napadána ze strany lékařů a farmaceutického průmyslu.
Mezi její byliny z Boží zahrady patří řada druhů, které se považují za účinná přírodní antivirotika a antibiotika, například jitrocel kopinatý, třezalka tečkovaná a také vlaštovičník větší.
Maria Treben byla věřící a celé její životní dílo provází pokora a úcta ke stvořenému. „Stala jsem se známou,“ napsala si ve svém sešitu, „aniž bych tomu chtěla. Bylo to často velmi náročné. Ale co jsem mohla dělat? Mohla jsem odmítnout přání tolika lidí, odepřít jim své vědomosti a zkušenosti? Rozpoznala jsem v tom svůj úkol, cítila jsem, že musím vyhovět přáním svých bližních, že musím pomáhat, kde mohu.“
Taková byla žena, která nás opustila roku 1991. Svůj život zasvětila své rodině a službě ostatním – a nás může těšit, že to byla naše krajanka.
