Vláďa Vytásek
Knihu napsal známý bylinář s přáním, aby ti z vás, kteří chtějí poznat svět bylin a jejich léčivých vlastností, získali do začátku svého bádání co nejvíc znalostí, které vám otevřou další cestu. V bylinkovém světě najdete velké množství pomocníků, protože rostliny jsou naši přátelé. Autor učí vnímat bylinky a snaží se, aby si lidé recepty vytvářeli podle vlastní intuice a příliš je nekopírovali. Každý je totiž jedinečná bytost.
Roku 1648 dovezli lichořeřišnici větší (Tropaeolum majus) mniši do Evropy z tropických oblastí Jižní Ameriky. Jak píši v knize Můj bylinkový svět, ještě v 18. století byla považována za skvělý zdroj vitaminu C, než ji vystřídaly citrusy. Vyplatí se ji pěstovat kdekoli, doma v květináči i za oknem nebo na záhoncích a takřka jihoamerických parametrů dosáhnete při pěstování ve skleníku.
Tato nádherná rostlina, kterou můžete konzumovat celou, vylučuje účinné látky v našem organismu skoro dvacet hodin, především močí a částečně i plícemi. Vylučování začíná už dvě hodiny po požití a bylina přitom čistí nejen močové cesty, ale také plíce, což je v dnešní době velice důležité. Hlavními nositeli antibiotických vlastností jsou glykosid glukotropeolin a benzylisothiokyanát a po šestitýdenním užívání byste měli udělat měsíční přestávku.
Největší antibiotickou aktivitu vykazují čerstvé listy. Můžete je vložit mezi dva krajíčky chleba a tuk v másle zlepší vstřebávání cenných látek a usnadní její trávení. V knize uvádím i návod na jednoduchou tinkturu.
Denní dávka čerstvé rostliny by neměla překročit 60 gramů a těhotné a kojící ženy, stejně děti do šesti let, by si jí měly odpustit. Nesmí se užívat ani při žaludečních vředech, střevních zánětech a akutně podrážděných ledvinách.
Články Vládi Vytáska
Články Vládi Vytáska
- Zvěšinec zední
U nás téměř neznámému zvěšinci se daří tam, kde jiné byliny nerostou. Nejvíce mu vyhovují staré kamenné zdi. Galén radil přikládat jej zevně proti zánětům a palčivým otokům. - Pitulník neboli urdík
Pitulník žlutý, známější jako žlutá kopřiva nebo hluchavka, případně urdík, roste hojně ve stinných lužních lesích. Uvádím ho v knize Můj bylinkový svět s tipem na ledvinový čaj od švýcarského faráře Johanna Künzleho. - Muchovník – můj tip na vaši zahradu
Muchovník olšolistý je keř, který může být až čtyři metry vysoký. Léčivé jsou nejen plody, ale také listy. Ve formě odvaru se listy užívají při virových problémech se žaludkem a střevy. Ve formě nálevu se listy muchovníku užívají při nespavosti. - Myrobalanové květy v medu
V knize Moje léčivé rostliny na zahradě a kolem plotu, která právě vyšla, najdete slivoň myrobalán. Květy tohoto krásného stromu se používají při výrobě „záchranného prostředku“, tzv. Krizové esence. Budou vám chutnat i v medu. - Kořen černého rybízu
Moje rady v měsíčníku Regenerace se týkají kromě jiného i sběru bylin. V zimním období jich už v přírodě moc není, ale bez zajímavosti není kořen černého rybízu. Odvar z kořene pomáhá hlavně při zánětu jater. - Klasnatka při covidu i kocovině
V červencovém čísle měsíčníku Regenerace píši o klasnatce brvité. Mám vyzkoušeno, že funguje i ve formě lihové tinktury, která se mi osvědčila při virových onemocněních covid a chřipce a napomohla k velmi rychlému uzdravení. - Před bezem klekni
„Před heřmánkem smekni, před bezem klekni,“ praví stará lidová moudrost. Černý bez měli v oblibě všichni naši léčitelé a bylináři. Je možné ho využít téměř celý. Například naklepané listy mají vynikající schopnost vytahovat vodu z kolena. Škála antibiotického a antivirového působení bezu černého je ohromná a ve světě přírodních fytoncidů nevídaná. - Borůvka kanadská právě kvete
Nektar borůvky kanadské velmi chutná i čmelákům. Plody obsahují lehce stravitelné cukry, což už za pár týdnů poznáte podle příjemné chuti, také vlákninu, draslík, který je důležitý pro antivirotickou prevenci, a řadu vitaminů. - Česnek ořešec
Česnek z čeledi liliovitých patří snad k nejrozšířenějším a přitom nejstarším léčivým rostlinám na světě. Byl nalezen v jeskyních, obydlených už v neolitu a zmiňuje ho i Erbesův papyrus. - Violka vonná jako posel jara
Nádherná bylinka, známější pod názvem fialka, je jedním z prvních poslů jara. Kvete většinou až v dubnu, ale letos začala už koncem března. Najdete ji na vlhčích místech, v polostínu při okrajích lesů a v příkopech. - Jelení jazyk celolistý
Velice zajímavá vytrvalá rostlina jelení jazyk se v hildegardovské medicíně jmenuje Zungenfarn, jazykové kapradí. U nás se vyskytuje vzácně, je chráněná, a proto ji ode mě berte jako tip na domácí pěstování. - Saturejka zahradní
Saturejku zahradní, lidově také číbr neboli oslí pepř, touto dobou rád připomínám, protože je to jedna z mála bylin, které venku krásně přežívají jakoukoli zimu. V současné době se nám hodí tím, že dezinfikuje dýchací cesty a ulevuje při průduškovém astmatu. - Šalvěj poslouží i pod sněhem
Šalvěj má velmi široké léčebné použití. Ve formě studeného nálevu působí proti různým bakteriím, plísním a virům, užívá se při léčbě nachlazení, bolestech v krku, nemocech ledvin a gynekologických zánětech, ale i při pásovém oparu. - Jinan neboli ginkgo
Ještě Karel Václav Rais používal název salisburyje, protože jinan dvoulaločný proslavil anglický zahradník, botanik a malíř Richard Anthony Salisbury. Strom pochází až z prvohor a do Evropy přišel z buddhistických zemí Číny a Japonska, kde jej vysazovali v klášterech. - Konopice velkokvětá neboli sličná
Na polích je považována za plevel, ale na stráních je nádhernou ozdobou. Konopice velkokvětá, známá jako konopice sličná, lidově horská kopřiva, je jedna z několika bylin rozsáhlého rodu, která je nejenom krásná, ale i léčivá. Pochází ze střední Evropy a Sibiře a oceníte ji hlavně při problémech s krví. - Klanopraška – vynikající adaptogen
Klanopraška čínská pochází z jihovýchodní Asie a daří se jí i u nás, protože snáší silné mrazy. V zemích Dálného východu je běžnou součástí lidového léčitelství a patří mezi padesát základních bylin tradiční čínské medicíny.