Tutanchamon, jedenáctý faraon osmnácté dynastie, který vládl v letech 1333–1323 př. n. l., nebyl první ani poslední, kdo používal olej z černuchy seté, zvané černý kmín. Pro egyptské lékaře to byl jeden ze základních prostředků; jeho lisování z nepatrných semen černuchy, zvané také černý kmín, jim poradili sami bohové. Z Egypta se bylina dostala do antického světa, psali o ní Dioscorides i Avicenna, který považoval černá semena černuchy za kánon medicíny. Římský lékař Octavius Horatius doporučoval upražené a utlučené semeno proti žloutence, kterou způsobují právě viry. Tradiční byl olej i v arabském světě, kde jste mohli vidět přímo na ulicích lisovat olej z černuchy do lahviček, které se rovnou prodávají zákazníkům. Celkem běžně ho dostávají i děti.
V době slavného objevu ještě nikdo netušil, že v sobě černý kmín ukrývá více než sto účinných látek. Hlavní nositel účinků se považují specifický alkaloid nigellin a saponinový glykosid melanthin. Byly objeveny přibližně ve stejné době, jako se svět dozvěděl o existenci virů, proti kterým působí. Když se lord Carnarvon, který vykopávky financoval, ptal Howarda Cartera, co ho na Tutanchamonově hrobce zaujalo nejvíc, odpověděl mu, že pro něj byl jedním z mnoha překvapení objevu století olej z černuchy seté, který byl ještě po třech tisíciletích dobře použitelný. Když svůj poznatek publikoval, vžil se pro tento olej název medicína faraonů.
