Rubriky
Osobnosti

Rudolf Steiner

Na základě Goethova oživujícího principu, prarostliny, postuloval později Rudolf Steiner svoji koncepci éterického těla. Steiner se seznámil s Goethovým dílem a jeho názory během studií ve Vídni díky profesoru Schröerovi. Steinera fascinovalo, že Goethe zavedl do botaniky pojem metamorfóza, jímž vysvětloval skutečnost, že v přírodě se všechno živé vyvíjí a že vlastně nic nezůstává tak, jak to Bůh kdysi stvořil.

Literární historik Karl Julius Schröer doporučil Steinera vedení nově založeného Goethova a Schillerova archivu ve Výmaru. Stal se šéfredaktorem vydání vědeckých spisů Johanna Wolfganga von Goethe.

Na výmarské Prellerstrasse 2 je dnes pamětní deska připomínající roky 1892 – 1896, kdy v domě Rudolf Steiner bydlel.

První svazky redigované Steinerem byly všeobecně přijímány velmi kladně a byly dokonce oceněny v řadě odborných recenzí. Zásadně přispěly k popularizaci Goethovy přírodovědecké práce a jeho široce rozkročeného díla, které bylo až do té doby vnímáno takřka výhradně jako básnické a dramatické. Na konci působení ve Výmaru se na Steinera ovšem snesla kritika, která mu vytýkala, že vydané práce údajně nepředstavovaly Goethův světonázor, ale jeho vlastní. Přestože byl velice svědomitý, obviňovali ho i z technických chyb a nedbalosti. Steiner, který zpočátku přistupoval k vydavatelské činnosti přírodovědeckého Goethova odkazu s velikým odhodláním, začal považovat práci ve výmarském archivu za břemeno a činnost ukončil.

Prarostlina a éterické tělo

Goethův duchovní odkaz v něm ovšem zanechal hluboké stopy. Rudolf Steiner žil v době, která světu vtiskla materialistický pocit, že živé tělo není nic jiného než souhrn fyzických látek a sil, jaké se vyskytují v minerálu. V živém těle, bylo řečeno, je toto spojení složitější než v neživém, protože do hry vstupují biochemie, látková výměna a další faktory. Pokud byli vědci tehdejší doby ochotni připustit působení něčeho dalšího, hovořili o životní síle, která je v živém těle připojována k fyzickým látkám podobně jako magnetická síla k železu v magnetu. Smrt, podle Steinera klíč k pochopení „skrytého tajemství ve viditelném“, byla podle nich jen odevzdáním biogenních prvků zpátky přírodě.

Zakladatel Antroposofické společnosti Rudolf Steiner (1861 – 1925)

V roce 1910 vyšla jedna ze Steinerových stěžejních knih, Die Geheimwissenschaft im Umriss (Tajná věda v nástinu). Popisuje v ní člověka jako bytost složenou z těla fyzického, které má společné s rostlinnou říší, éterného, životního, a astrálního, někdy také zvané spánkového, které už mají na rozdíl od rostlin zvířata. Korunou Stvoření je člověk se svým já a všemi uvedenými těly.

„Je třeba rozlišovat zjevné od skrytého,“ píše. „Neboť během života musí toto skryté ustavičně bojovat proti minerálním látkám a silám ve fyzickém světě… Vše živé má éterné tělo.“

Rudolf Steiner nechápal slovo éter v tom smyslu, jak ho pojímá fyzika, jako všudypřítomnou substanci pro šíření elektromagnetického záření. „Má ho být použito pro to, co je přístupné vyššímu zření a co je pro smyslové pozorování poznatelné jen ve svých účincích.“ Ani slovo tělo nemá být podle něj bráno doslovně: „K označení vyšších skutečností bytí je třeba používat slov obyčejné mluvy, která pro smyslové pozorování vyjadřují jen smyslovou skutečnost. V tomto smyslu ovšem není přirozené „éterné tělo“ ničím tělesným, jakkoli jemně si ho můžeme představovat.“

V knize Tajná věda v nástinu také píše, že éterné tělo proniká všude fyzickým tělem a je jakýmsi vnitřním architektem. Jeho proudy a pohyby jsou udržovány ve svém vnějším tvaru a podobě právě jím. Éterné, někdy také éterické tělo, má přibližně tutéž formu jako tělo fyzické, ovšem protože je to tělo sil, má z pohledu jasnovidce tvar paprskovité hvězdy. V pozdějších přednáškách uvedl, že podle starého alchymického principu je éterické tělo u muže ženské a u ženy mužské. Tuto koncepci později rozvinul Carl Gustav Jung.

Sdílejte článek na: