O byliny se začal Vláďa Vytásek zajímat po vojně, na jaře roku 1985, kdy si jejich pomocí vyléčil žaludeční vředy. Roku 2006 lektoroval s Pavlem Váňou bylinkové kurzy pro Centrum Kruh v Dlouhých Stráních v Jeseníkách. Až do smrti legendárního novobydžovského bylináře Pavla byli velmi dobří přátelé a na zahrádce od něj dodnes má eleuterokok ostnitý. Tento u nás docela vzácný a pro něj památný keř je vyfocený i v jeho knize Můj bylinkový svět. „V dnešní době bude tato bylina pro mnoho lidí zajímavá také tím, že se uplatňuje při léčbě nemocí, které způsobují viry.
Věří tomu, že nám naše Matička Země vždycky dá to, co potřebujeme. „A není žádná náhoda, že to, co se nám samo objeví na zahrádce, pro většinu lidí ovšem jako nežádoucí plevel, je pro nás to nejlepší. To je důvod, proč bychom měli používat léčivky ze stejného klimatického pásma.“
Vláďa Vytásek má rád všechny léčivky, ale tou zřejmě nejoblíbenější je pro něj skoro zapomenutá růže stolistá, která v minulosti patřila v klášterních zahradách mezi léčivkami na první místo. Má širokospektrální léčivé využití nejen ve hmotné formě čaje, tinktury nebo sirupu, ale svou vůní a krásou dokáže zklidnit a zharmonizovat člověka.
V měsíčníku Regenerace vede od roku 2012 pravidelnou rubriku o léčivých bylinách. Vznikla na podnět Pavla Váni a na jeho přání, aby po něm pokračoval v psaní. Píše o bylinách pro dané vegetační období, ve kterém rostou a kdy se mají sbírat. Zajímavý rozhovor s Vláďou Vytáskem najdete na webu nakladatelství Eminent.
Články Vládi Vytáska
- Krizová esence myrobalanu
Slivoň myrobalán kvete v dubnu až květnu. Květy se používají v Bachových květových prostředcích, které pomáhají znovu získat kontrolu nad svými myšlenkami a činy. Používají se při výrobě „záchranného prostředku“, tzv. krizové esence. - Česnek hadí
Česnek hadí se podobně jako známější česnek medvědí dá využít v kuchyni do polévek nebo jako příloha k jídlu a do pomazánek. Píšu o něm v knize Moje léčivé rostliny polí, luk a strání. - Ptačinec prostřední ve skleníku
Mrazuvzdorná jednoletá hojně rostoucí bylina ptačinec prostřední, zvaný někdy také ptačinec žabinec, se zjara může nečekaně objevit i ve skleníku. - Majoránka neboli užitečný voněkras
Majoránka byla označována za bylinu Levant, jak se kdysi nazývala oblast pobřeží Středozemního moře zahrnující dnešní státy od Turecka až po Lybii. Účinnými látkami jsou třísloviny, kyselina askorbová a éterické oleje, díky nimž dostala lidový název voněkras. - Podzimní hálkový popel
Hálky jsou vlastně domečky žlabatek, blanokřídlého hmyzu. Dávaly se pod polštář a věřilo se, že navozují klidný spánek. Lihovou tinkturou z hálek, kterou si můžete připravit na celý rok, lze potírat opary nebo běžné spáleniny. - Nenápadný ptačinec
Jako náplast pokrývá ptačinec zjizvenou zemi a pomáhá jí léčit se. Ptačinec prostřední, zvaný někdy také ptačinec žabinec, čistí zahleněné průdušky, léčí cysty, uklidňuje kožní podráždění, svědění, ekzémy, léčí záněty očí, modřiny, bolavá místa a hemoroidy. - Plody hlohu vás ochrání
Hlohové větvičky s plody můžete nyní použít tak, jak to dělali staří Římané a Slované, kteří věšeli větvičky nade dveře, aby chránili obydlí a chlévy před škodlivými duchy a před neštěstím. Podle keltských pověstí člověk, který usne u hlohového keře, nezestárne ani o minutu a po probuzení získá novou osvěžující energii. - Šafránová podzimní radost
Šafrán pravý mám již druhým rokem z Markvartic. V loňském roce nekvetl, měl mnoho cibulek v trsu, a teprve letos po jejich rozdělení mi rozkvetl. Pěstuji ho v květináči, který po odkvětu schovám pod střechu do sucha, aby cibulky přes zimu neuhnily. - Ibišek není jen krásný
Pochází z Číny, ale dnes je ibišek syrský, známý jako šaronská nebo čínská růže, květinou Jižní Koreje. Na Korejském poloostrově ho pěstují přes dva tisíce let a je dokonce zmíněn v jihokorejské národní hymně. Listy a květy, které existují ve více než šesti stech barevných odstínech, se konzumují syrové nebo vařené. - Fenomén blýskavých květů lichořeřišnice
Lichořeřišnice větší likviduje v žaludku Helicobacter pylori a v ledvinách a močovém měchýři přemnoženou Escherichia coli, která způsobuje nepříjemné záněty, a ve střevech ničí salmonely. - Hluchavka na spáleniny i hemoroidy
Abatyše Hildegarda z Bingenu jí nazývala včelím douškem a anglická bylinářka Sophie Emma Magdalene Grieve o ní říkala, že „destilace květů rozveselí srdce, zbarví obličej a oživí životní duchy“. - Vrba není jen na pomlázky
Vrba je jednou z rostlin, které měnily svět, protože právě díky ní byl objeven acylpyrin. Sbírá se časně na jaře, v březnu a dubnu. Pomáhá při nachlazení a chřipkách. Je prospěšná při různých neuralgiích, i při zánětu trojklaného nervu, migrénách z chladu, při revmatismu a artritidě, silném průjmu, zvracení a střídavých horečkách. - Divizna duchovního vzestupu
Z divizny velkokvěté se léčivě využívají jenom květy. Římští legionáři používali dlouhé lodyhy jako pochodně nebo je namáčeli do vosku a zapalovali při slavnostech a pohřbech. Z této tradice pochází náš lidový název čarodějnická svíce nebo louč. Ze suchých stvolů divizny si je můžete vyrobit také a během zimních večerů rozjímat při jejich nevšední vůni. - Malinové listí podle Mattioliho
Maliny jsou plodem ostružiníku maliníku a jedním z mých oblíbených druhů ovoce. Čas malin pomalu odeznívá a na keřích můžete už jen výjimečně vidět krásně zralé plody. Zato jsou na nich sytě zelené malinové listy, pro které má Mattioli velice zajímavé doporučení. - Afroditino kydónijské jablko do kuchyně
Kdouloň obecná, kydónyjské jablko nebo také kutnový strom, rostla v posvátném sadu bohyně Afrodité. Kdoule mají vysoký obsah flavonoidů, a proto vykazují velkou antioxidační aktivitu. Jestli se k těmto sympatickým plodům dostanete, nabízím i recept na kdoulové želé. - Ještě je čas nasbírat březové listí
Sběr listů břízy bělokoré se doporučuje v dubnu, kdy jsou listy mladé a čerstvé, ale můžete je trhat i na začátku podzimu, dokud nezačnou příliš žloutnout. Ve formě nálevu léčí nemoci ledvin, močového měchýře, revmatismus a vynikající jsou i při otocích nohou.