Jiří Janča

Jeho jméno bude u nás navždy spojeno s pojmem alternativní medicína, a to nejen díky jeho průkopnické stejnojmenné knize z roku 1991. Jeho životní příběh je téměř filmový:

V době německé ofenzívy v Ardenském lese se ve dvaceti letech účastnil bojů v belgických lesích a utrpěl podélný průstřel levé paže. Ztratil polovinu krve a jen zázrakem se dostal do polní nemocnice americké armády, kde operoval turecký lékař ve službách Spojenců. Američané s tak rozsáhlým útokem nacistů nepočítali a chyběla jim anestetika.

„Ten doktor uměl skvěle německy a řekl mi, že si mám vybrat: Buď se rychle opiju špiritusem, nebo mi do krku vbodne jehličku a nebude mě to bolet. Ztratil jsem hodně krve a musel jsem se okamžitě rozhodnout. A vybral jsem si tu jehličku. Doktor mi řekl, že se to jmenuje akupunktura.“

Operace trvala i s šitím přes dvě hodiny, a jeho nejenže nic nebolelo, ale mohl během ní dokonce s lékařem probírat, kam přiložit roztříštěné kousky kosti a jak ránu zašít.“

Pro dvacetiletého mladíka byl zákrok v polní nemocnici v mrazu v zasněžených belgických lesích zážitkem na celý život, na který mu navždy zůstala připomínka v podobě dlouhých jizev. V koupelně je viděl denně a nikdo ho nemusel přesvědčovat, stejně jako zviklat v tom, že alternativní medicína opravdu funguje.

Během svojí praxe, která trvala od konce druhé světové války až do jeho smrti v roce 2005, vyvinul řadu postupů, pomocí kterých úspěšně léčil. „Homeopatií nespravím vyhřezlou ploténku a reflexní terapií nenahradím chybějící stopové prvky,“ bylo jeho krédo, kterým zdůrazňoval nutnost používat komplexy léčebných metod. Základem pro něj byly byliny a homeopatika, která z nich připravoval.

Hodně času věnoval Jiří Janča objevování přírodních prostředků, z nichž několik dnes oficiálně nabízí společnost Spagyria ve spolupráci s Jiřím Jančou mladším. Jeho knižní řada z nakladatelství Eminent, včetně nejrozsáhlejšího Herbáře léčivých rostlin, který u nás kdy vyšel a se kterým mu pomáhal Josef Zentrich, nemá v Evropě obdobu. První díl vydali v roce 1994 a závěrečný o deset let později. Mezi bylinami, které v něm uvádějí, má řada z nich fytoncidní účinky, například saturejka zahradní, světlík lékařský, měsíček lékařský, křen setý nebo levandule lékařská.

Články Jiřího Kuchaře

• 
  Eukalyptus. Příjemný domácí pomocník
  „Když jsem trpěl rýmou, nechal jsem postavit na kamna kastrol s vodou a nakapat do něj trochu oleje z listů tohoto božského stromu,“ pochvaloval si kapitán James Cook eukalyptový olej.
• 
  Zvěšinec jako zdroj vitaminu C
  Zvěšinec zední většina lidí nezná a na kamenných zdech často ani nevnímá. V jižní Evropě se někdy používá jako salátová zelenina. Je bohatý na vitamin C a ve starém Římě se s ním léčily svrab a kurděje. Ve Francii je tradiční součástí jarních kúr.
• 
  Bílé fialky
  Podle bylináře Vládi Vytáska má violka bílá stejné léčivé účinky jako známější fialová odrůda. Můžete ji najít na procházce na kraji lesa na slunných místech. Hlavní indikací podle Jiřího Janči jsou záněty dýchacích cest, nemoci očí, uší a revmatismus.
• 
  Božská bylina
  Květ fialky byl oblíbený ve starověkém Řecku a stal se symbolem Athén. Zajímavou postavou řecké mytologie je Iamus, syn Apollóna a nymfy Evadne. Ta ho po narození opustila a nechala ležet v arkadské divočině na lůžku z fialek, kde ho hadi krmili medem.
• 
  Sušené jehnědy bylináře Pavla
  Pavel Váňa si na svých pošťáckých cestách autem v okolí Nového Bydžova všímal nejen léčivých bylin, ale i stromů a keřů. Od svojí matky, která pocházela ze Sudet, kde hojně roste líska, znal německý recept. Její jehnědy jsou, podobně jako vrbové, atraktivní nejen pro lidi, ale také pro mnoho druhů hmyzu.
• 
  Překvapení jménem wasabi
  Loňské doporučení MUDr. Josefa Jonáše jsem si vzal k srdci a vysadil japonský křen. Dokud listy rostly, příležitostně jsem je pojídal a přidával do salátů, kde jsem ocenil jeho štiplavou chuť. Koncem léta jeho oddenky zvadly a já se s ním tiše rozloučil. Teď v březnu mě ale čekalo milé překvapení, protože na záhonu začaly rašit jeho listy.
• 
  Jednoduchý novoroční protivirový čaj Marie Treben
  Zajímavý recept na jednoduchý protivirový čaj jsme získali z odkazu rakouské bylinářky Marie Treben, autorky slavné knihy Byliny z Boží zahrady.
• 
  Protivirový silvestrovský ocet podle Mattioliho
  Autoři knihy Přírodní antibiotika a antivirotika v kuchyni uvádějí v kapitole o využití různých druhů octa jeden opravdu zajímavý a jednoduchý. Jeho autorem je italský bylinář Mattioli, který tento ocet zmiňuje na několika místech svého slavného díla Herbář aneb Bylinář. 
• 
  Růže na zimu
  Růže byla zasvěcena Venuši, římské bohyni lásky, a byla spojována i s jejím synem Amorem, u Řeků s Erótem. V keltské lidové legendě byl putující, křičící duch umlčen tím, že mu byla při každém novoluní předložena divoká růže.
• 
  Netřesk proti plísním i zvonění v uších
  Netřesk střešní, někdy také zední, byl od antiky považován za ochránce před bouřkami a z tohoto důvodu se pěstoval na střechách domů. Jeho šťáva vám pomůže při nedoslýchavosti, ušním zánětu nebo při zvonění v uchu.
• 
  Pelyňkové požehnání
  Ať už jde o pelyněk pravý, pelyněk černobýl, či pelyněk pontický, obsah léčivých látek předurčuje každý z uvedených druhů rozsáhlého rodu Artemisia do skupiny přírodních antivirotik.
• 
  Zplanělá dobromysl
  Když nám na zahradě zplaněla dobromysl, rozhodl jsem se ji využít jako koření i léčivou bylinu a udělat si bulharský tarator, který s MUDr. Josefem Jonášem popisujeme v knize Přírodní antibiotika a antivirotika v kuchyni. Příprava je velmi jednoduchá.
• 
  Třezalka proti běhavce
  Třezalku tečkovanou najdete na okrajích koňských výběhů, v příkopech i na loukách, kde vytváří nádherné žluté ostrovy. Italský bylinář Mattioli, který jí říkal červený zvoneček, popisuje jednoduchý recept proti průjmu.
• 
  Chmel ve smoothies
  Chmelu otáčivému se říká zelené zlato. Bylinář Vláďa Vytásek píše, že mladé výhonky chmele, lidově také pazoušky, se dodnes někdy užívají jako zelenina, které se říká chmelový chřest. Z výhonků se připravují polévky, omelety, ale mohou se i nakládat.
• 
  Křídlatka začíná růst
  Oddenky křídlatky využívá tradiční asijské léčitelství na špatně se hojící rány a proti rakovině žaludku a tlustého střeva. V prodeji jsou i u nás výtažky z křídlatky a za její nejvýznamnější látku se označuje resveratrol.
• 
  Prvosenka podle Mattioliho
  V českém překladu díla italského bylináře Mattioliho se prvosenka jarní jmenuje bílá bukvice. „Bílá bukvice, latinsky zvaná Primula veris, hned brzy zjara vychází a kvete,“ píše Mattioli a radí: „Drobné listíčko, jakmile vyráží, užívají rádi v salátu a vařený kořen dává se proti kamenu v ledvinách a měchýři.“
• 
  Sakuraba kukiča
  Zelený čaj a jeho léčivé účinky popsali Jiří Janča a Josef Zentrich v Herbáři léčivých rostlin. Píší, že listy čajovníku obsahují velké množství tříslovin a také soubor alkaloidů, kterým se říká tein. Má příznivý vliv na cévy a působí jako přírodní antibiotikum.
• 
  Bílý čaj
  Nedávno jsem objevil druh čaje, který jsem neznal. Bílý čaj ya bao, zabalené výhonky, je unikátní čaj z provincie Yunnan. Jsou to přírodně vytvarované zámotky divokých čajovníků, které po zmlazovacím řezu raší přímo z větví a po sklizni vytvoří zajímavý tvar.